5. Legenda o pěti královnách

22. listopadu 2010 v 13:21 | ChriSthy Cullen |  Moje povídky
  ,,Co?"
,,No tak, povídej."
,,Honem!"
,,Edwarde co se děje?"
Všichni jsme se seběhli kolem Edwarda a vyčkávali, až se vrátí do přítomnosti. Byli jsme zvědavý co vyčítá z Rosaliiných myšlenek. Taky jsme se báli, že se jim mohlo něco stát.
,,V pořádku. Našli je. Za chvíli jsou tady." odlehčil konečně tu napínavou atmosféru v místnosti Edward.
   Otevřeli se dveře a v nich stáli tři neznámé osoby a za nimi Carlisle s Rosalie. Carlisle je pobídl dál do obývacího pokoje, aby vešli. První vešla starší žena. Její obličej byl na pohled velice milí a starostlivý. Na upíra byla docela obyčejná, aspoň já jsem to tak vnímala. Vyzařovalo z ní neviditelné a nehmatatelné teplo, ale přitom byla studená jako led. Kaštanově hnědé vlasy měla sepnuté do úhledného copu, který se dotýkal jejích ramenou. Byla štíhlá a nebyla moc vysoká. Vypadala jako, kterákoliv jiná žena, kterou sem kdy potkala. Samozřejmě byla krásná, ale nevyrovnala se kráse Alice, Rosalie anebo Esmé. Po boku s ní, šel vysoký muž. Vedle sebe vypadali jako úplně normální lidé, ba i dokonce jako šťastní manželé. Blonďatý muž vzal ženu za ruku a nedůvěřivě si mě prohlížel. Edward přiskočil přede mě jako by se za mě chtěl teď okamžitě bít. Ale mě v tom okamžiku okouzlila dívka, která se doposud skrývala za manželským párem. Zatímco její vrstevníci vypadaly jako obyčejní lidé ve středním věku (je jim 32 a 34let), ona byla dočista jiná, mohlo jí být sotva 16 let. Byla překrásná, nádherná, elegantní a oslňující. Jak může být někdo tak půvabný? Ptala jsem se sama sebe, ale nenašla odpověď. Automaticky se všichni Cullenovy seskupily v jeden úvar a mě vzal Edward kolem pasu, aby bylo jasně vidět, že patřím k nim. Carlisle byl vystoupen z řady. Byl mezi námi a návštěvníky.

   ,,Tohle jsou moji staří přátelé" pronesl k nám Carlisle.
,,Leo a jeho družka Nicol" přikývl k páru.
,,A poslední přírustek mladá, ale nadaná Elizabeth" přikývl k dívce. Celá jejich malá "smečka" jestli se tomu vůbec dalo říkat smečka, nás sborově pozdravila.
,,Tady je moje žena Esmé" ta přistoupila k Carlisleovi a ten ji přivinul k sobě.
,,Moc nás těší" řekla Esmé.
,, Můj syn Edward a jeho družka Christy" já s Edwardem jsme vystopily z řady.
,,Ona je..." začal větu Leo. ,,Ano Christy je zatím člověk, ale brzo bude jednou z nás" dokončil větu Edward a důrazně si mě k sobě přitiskl.
,,Aha" uspokojil se s odpovědí Leo.
,,Těší mě já jsem Alice a tohle je moje láska Jasper" zazněl Aliciín zvonivý hlásek a rovnou čarou přistoupila k hostům a všechny postupně obejmula.
,,Ano a moje dcera Rosalie a Emett" přitakal Carlisle.
,,Čemu vděčíme za vaši návštěvu?" zaptal se Emett a podezíravě si prohlížel celou asijskou smečku.
,,Přicházíme v dobrém a chtěli jsme Carlislea o něco požádat..." začala Nicol
,,O co? Smím-li se zeptat? vložila se do toho Rose.
,,Chtěli bychom Vám první něco zdělit, tedy spíše převyprávět..." Nicol pokračovala klidně a důvěryhodně.
,,Pojďte, posaďte se prosím" zachovala se Esmé tak jak ji každý zná a byla pohostinská a vztřícná.
,,Carlislee ty si umíš vybrat" zažertoval Leo a uchichtnul se svému vtipu. Carlisle se taky zasmál a sedl si naproti hostům.

   Za okamžik si všichni posedali na volná místa a já si sedla na klín Edwardovi.
,,Máš opravdu krásnou rodinu Carlisle, oni všichni jsou tvá práce?" zeptala se Nicol.
,,Nenazýval bych to svou prací, kdyby to nebylo v nouzi, neproměnil bych je. A né, všechny na svědomí nemám. Alice a Jasper se k nám přidali" odvětil Carlisle.
,,Wooow, dokázal si to čtyřikrát?! To je úctyhodné Carlisle" divila se Nicol.
,,Kdyby to bylo nutné a zachránilo by to další život udělal bych to znovu" udržoval si klidný ton Carlisle a pokaroval ,,vy jste ovšem taky nezaháleli, koukám že vaše smečka se rozrostla".
,,Ach ano. Elizabeth jsme našli na pláži, už je to aspoň 15 let. Mysleli jsme, že je mrtvá a chtěli ji pohřbít, ale na poslední chvíli jsme zjistili, že žije. Bez naší "pomoci" by tady dnes nebyla" vysvětloval Leo.
,,Co se ti stalo Elizabeth?" vyhrkla ze sebe Esmé.
,,Já...já jsem skočila z útesu..." její tichý hlas se vytratil do ticha.
Esmé se zarazila, vypravila ze sebe jenom "aha" a dál se tvářila zaraženě. Naklonila jsem se k Edwardovi a zašeptala ,,co se stalo?"
,,Esmé to připomělo jí samotnou. Vidí v ní sebe a přemýšlí proč to ta dívenka provedla."
,,Tak nám tedy povězte to oč tu jde" popostrčila zvědavě Alice rozhovor kupředu.
,,Tak tedy kdysi dávno..." začala Nicol svým milým a příjemným hlasem....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama